Historie
Japonské císařství bylo podle tradice založeno roku 660 př. n. l. císařem Džinmu, který měl být přímým potomkem bohyně slunce Amaterasu. Historické údaje potvrzující existenci císařství se ovšem datují až do roku 297 n. l., kdy je Japonsko zmíněno v čínské knize Han.
Uvádí se, že po celou dobu japonského císařství je u moci stejná dynastie. To je do značné míry pravda, i když je potřeba si uvědomit, že mezi roky 1192 až 1867 vládli zemi šógunové – nejvyšší vojenští velitelé – a císařové hráli jen druhořadou roli. V období šógunů vznikla také vládnoucí společenská třída samurajů – válečníků, kteří i v západní kultuře prosluli svou statečností. Právě oni se postarali o odvrácení mongolské invaze v letech 1274 a 1281, i když jim výrazně pomohl kamikaze (doslova „božský vítr“), tajfun, který dvakrát rozmetal mongolskou flotilu.
K prvnímu kontaktu se západem došlo v polovině 16. století. Do té doby měla na Japonsko zásadní vliv Čína a mezi oběma kulturami probíhal čilý obchodní diplomatický a kulturní styk střídaný obdobími otevřené agrese. Obdobně se vyvíjel i vztah Japonska k západní kultuře, když počáteční okouzlení západem vystřídala japonská izolace. Poté, co se v roce 1867 dostal k moci opět císař, vzal si při přerodu japonské společnosti znovu příklad ze západu. Zrušil tradiční rozvrstvení společnosti včetně třídy samurajů, nastolil formální rovnoprávnost pohlaví, nastartoval industrializaci a vytvořil zárodky moderních demokratických orgánů. V 1. světové válce stálo Japonsko na vítězné straně. Zřejmě i proto vzrostly jeho mocenské ambice a ve druhé světové válce se postavilo na stranu Německa. Po ní bylo poražené Japonsko až do roku 1952 pod správou spojeneckých vojsk. Nedlouho nato se zrodil japonský ekonomický zázrak.
Dnes
Vedle řešení dopadů dřívějšího ekonomického rozvoje má současné Japonsko mnohem vážnější problém – jak udržet třetí největší ekonomiku (po USA a Číně) v chodu. Japonci se dožívají velmi vysokého věku (průměrně přes 82 let) a naproti tomu je zde v posledních desetiletích velmi nízká porodnost. Více než pětina obyvatel je starší než 65 let a mnoho mladých Japonců se nehodlá ženit ani mít děti. V důsledku těchto skutečností země stárne a celková pracovní síla lidí v aktivním věku (asi 67 milionů) se snižuje.
Ninja
Nindžové byli vybaveni mnoha skrytými zbraněmi a nástroji. Za legendami o létání patrně stojí používání něčeho jako moderní rogalo (samozřejmě bezmotorová varianta). Používali rovněž jedy. Zbraně byly jen účelové, nedbali na krásu a propracovanost. Většinou měla jedna zbraň až 5 funkcí. Byli také vycvičeni v zacházení s ohněm, používali primitivní granáty a zápalné bomby
Legendy a moderní filmy připisují nindžům až nadpřirozené schopnosti:
- Rychlost převyšující sledovací schopnost oka
- Běžet po provaze nataženém mezi budovami a stát na meči, ale také se odrážet od stěn budov
- Optickou neviditelnost a techniku využívající tok čakry
- Chůze či běh po vodě (ve vodě kůly, na které si ninjové stoupli a vypadalo to jako chůze po vodě)
- Také někdy ovládání živlů (ohnivé bomby, skrývání v zemi..)
- Největší fikcí je nošení černého oblečení. Nindžové nosili obleky různé barvy, podle prostředí ve kterém zrovna operovali
Samurai
Středověký japonský bojovník, známý především svoji oddaností. Samurajové byli bojovníci sloužící císaři nebo prostě svému pánu. V boji využívali vždy veškerých protivníkových slabin a útočili na citlivá a hlavně zbrojí nekrytá místa na těle (krk, podpaží, zákolení, případně i žaludek). Samurajové byli cvičeni vždy od velice útlého věku. Už v deseti letech byli posíláni na místa plná strachu, který museli mladí učedníci překonat. Takovými místy mohly být například hřbitovy, márnice, husté lesy či opuštěné zříceniny budov. Pro samuraje byla vždy nejdůležitější čest. Například v boji nebylo pro samuraje nejhorší zemřít, ale padnout do zajetí. Takový samuraj vždy radši požádal věznitele, aby si mohl vzít život a provést tradiční seppuku (známější je neslušné označení harakiri).
Zbraně
Katana
Druh japonského meče, má zakřivenou čepel, obdobně jako šavle, s jedním ostřím, záštitou a rukojetí s oválným průřezem
Tessen
Skládací vějíř, jehož vnější paprsky byly tvořeny z tlustých plechů železa. Byl navržený tak, aby vypadal jako obyčejný ovívací vějíř. Samurajové si tak tessen mohli vzít i tam, kde byly meče nebo jiné zbraně zakázány. Tento vějíř byl používán také pro odrážení šípů, jako vrhací zbraň i jako pomůcka při plavání.
Shuriken
tradiční japonská nenápadná zbraň, která sloužila pro vrhání a někdy bodání. Jsou to malé ostré čepele vyrobené z nejrůznějších všedních materiálů, jako jsou jehly, hřebíky nebo nože stejně tak jako mince, kovové podložky nebo jiné ploché kousky kovu. Sloužily především jako doplňková zbraň k běžně používaným katanám (meč) či jari (kopí), ačkoliv v bitvě často hrály klíčovou taktickou úlohu.
