Japonština

Japonština (Nihongo) je jeden z nejsložitějších jazyků na světe, protože používá kombinaci kanji (čínské písmo) a dvou fonetických abeced - katakany a hiragani. Hiraganou se píší slovesné a adjektivní koncovky, partikule, ale i celá slova, katakanou se přepisují cizí slova, převzatá do japonštiny, a cizí jména. Někdy má katakana funkci odlišující v písmu jako česká kurzíva. Hiragana i katakana jsou abecedy slabičné.

Japonský text je možno psát vodorovně (v řádcích zleva do prava) nebo svisle (shora dolů ve sloupcích od prava do leva). V mezinárodním měřítku se používá anglický, tzv. Hepburnův přepis. Japonský přepis latinkou, tzv. rómadži, se používá vedle anglického přepisu v Japonsku ve speciálních textech, pomocných přepisech, nápisech, reklamách a pod. Je třeba však zdůraznit, že japonština všeobecně latinku nepoužívá a používá kombinaci znaků a obou japonských abeced, tj. hiragany a katakany.

Mluvená Japonština je ve srovnání s písmem mnohokrát jednodušší. Nečasuje ani neskloňuje slova. Je tak svolná, že nerozlišuje jednotné a množné číslo. Běžně se vynechává podmět a neřešíme mnoho detailů. Další zajímavostí je vnímání zdvořilostních úrovní. Použité jazykové prostředky dotvoří celý příběh skrývající se za slovy – vy tak z jediné věty poznáte, co je váš partner zač, jaký je jeho věk, vzdělání, postavení a jak vnímá on vás

Katakana

Hiragana

Kanji