Japonské zvyky, myšlení a japonský život je dost odlišný od našeho. Pro Evropana bývá toto zjištění dost překvapivé. Je třeba se na to předem připravit a poučit se. Jestli toužíte objevovat Japonsko na vlastní kůži, začněte shánět letenky teď. Na přelomu března a dubna vypukne dokonalé šílenství jménem Hanami.To spočívá v posezení s přáteli pod rozkvetlou sakurou – obdoba našeho prvního máje je v Japonsku zcela masová, a tak se obsypané sakury obsypávají Japonci, kteří touží po jaru. Sakura je asijský druh třešně a v japonské kultuře má nezastupitelnou roli – Hanami se pořádají už od 3. století!
Když se setkají dva japonci, je zvykem se pozdravit úklonem. Čím je úklon větší, tím vzdává jeden druhému větší úctu. Před císařem se japonec musí podle protokolu audiencí, uklonit až do pasu a to vdélce 2 minut. jelikož jsou japonci toleratním národem, u cizinců přehlížejí podání ruky, ale i tak se mírně ukloní.
Žádný z japonců nemůže přijít někam a jen tak zažádat o práci. Vždy musí mít u sebe doporučení od někoho, koho už v dané práci zná. Když ho nemá, nikdo se s ním nebaví. Je zvykem, že cizinec má v tradičních společnostech takřka nulovou šanci na práci.
Svatba a rozvod v Japonsku nepatří mezi právnické, proto stačí svatbu či rozvod jen nahlásit na úřad a nic dalšího k řešení není třeba.
Hlavním pokrmem Japonska jsou rýže, ryby, luštěniny, těstooviny z pohanky, ovoce a zelenina. Jedí hůlkami a za velmi nevhodné se považuje, když se jídlo napichuje právě hůlkami, protože je to zvykem, který se provádí na smuteční večeři při něčí smrti. Jako pochvalu kuchař/ka považuje hlasité mlaskání, říhání či srkání polévky.
Japonec vám vždy předá dárek z ruky do ruky, protože je to pro ně důležitým společenským kontaktem. Vždy se ukloní a na vás je poděkování. Zvláštností je, že se za dárek děkuje vždy dvakrát. Poprvé ihned a podruhé až se uvidíte příště. V době, kdy padá dávání dárku na vás, je třeba darovat jej ve stejné hodnotě. Jestliže by se cena lišila, ať už do mínusu nebo do plusu, pro japonce je toto jednání až urážlivé.
Původním japonským náboženstvím byl šintoismus. Vlastně se zprvu nejednalo o náboženství jako takové ale spíše o uctívání různých bohů a bůžků. Vychází z něj mimo jiné víra v božský původ císařského trůnu. Věc, která se oficiálně dodnes nezměnila. Také šintó dalo základ důrazu, který Japonci kladou na rodinu a život ve společenství. Ačkoliv byl do Japonska s čínským vlivem importován konfucianismus stejně jako buddhismus, nikdy šintoismus z Japonska nezmizel, chrámy "džindža" stále stojí a k bohům se na Nový rok všichni modlit chodí.
Dnes v Japonsku po boku fungují šintoismus, buddhismus i křesťanství. Spíše než praktikování náboženství jako takových jsou vidět vlivy náboženství samozřejmě na fungování společnosti a myšlení lidí, ale také na zvyklostech. Mladí Japonci slaví Vánoce, stejně tak ale jsou největším letním svátkem buddhistický Obon, na Nový rok Japonci chodí vzdávat úctu bohům do šintoistického chrámu.
Brána torii ve svatyni Icukušima
socha Buddhy
Katolický kostel Óura v Nagasaki